Vodňansko a okolí

Přírodní poměry

Vodňansko je součástí Jihočeského kraje, okresu Strakonice. Oblast Vodňanska zaujímá jihovýchodní část tohoto okresu.

Terénní podmínky

Na území Vodňanska zasahují tyto jednotky geomorfologického systému členění ČR.

Název jednotky obecný

Název jednotky konkrétní

Provincie

Česká vysočina

Soustava

Českomoravská

Šumavská

Oblast

Jihočeské pánve

Šumavská hornatina

Celek

Českobudějovická pánev

Šumavské podhůří

Podcelek

Blatská pánev

Bavorovská vrchovina

Okrsek

Vodňanská pánev

Netolická pahorkatina
Chvalešovická pahorkatina

Jako celek tvoří Českobudějovická pánev severozápadní část Jihočeských pánví. Její střední nadmořská výška je 408 m. Geologicky je tvořena sedimenty svrchní křídy a třetihor uložených na podloží krystalických hornin moldanubika (podrobněji viz. geologické podmínky).
Okrsek Vodňanské pánve je na severu ohraničen terénním stupněm severního okraje nivy řeky Blanice, na západě a jihozápadě pozvolna stoupajícími svahy Bavorovské vrchoviny (podél linie Pražák - Nestánice), na východě za Radomilickým potokem nezřetelně přechází do Chvalešovické pahorkatiny. Je charakterizována jako pánev s mírně zvlněným až plochým reliéfem, s plošinami na nízkých terasách řeky Blanice. Z plochého terénu nevystupují výraznější vyvýšeniny, s výjimkou vrchů Čavyně (420 m) a Blyštice (453 m). Nejnižších nadmořských výšek dosahuje v nivě Blanice a Radomilického potoka (390 m), směrem k jihozápadu stoupá k úpatí Bavorovské vrchoviny do výšky 440 m.
Území je málo zalesněno – hlavně kulturními smrkoborovými porosty. Objevují se zde i biologicky významné lokality luhů, acidobazických doubrav a hájů (podrobněji viz. rostlinstvo).
Okrsek Chvalešovické pahorkatiny je charakterizován jako plochá pahorkatina, ukloněná v jižním až jhozápadním směru na východním okraji Vodňanské pánve. Plochý terén má průměrnou nadmořskou výšku 410 m. Zřetelněji vystupují vyvýšeniny Číčenice (449 m) a Kraví hora (435 m). Porosty tvoří rozsáhlejší celky polí, střídané menšími i většími partiemi kulturních lesů.
Okrsek Netolická pahorkatina zasahuje na Vodňansko svou malou severní částí, kterou představuje sníženina podél široké nivy Blanice po obec Svinětice. Je charakterizována jako členitá pahorkatina s erozním reliéfem. Průměrná nadmořská výška se pohybuje kolem 450 m. Oblast je málo zalesněna, ale ve svazích na okraji nivy Blanice se vyskytují zbytky biologicky cenných doubrav s teplomilnými prvky.

Geologické podmínky

Z hlediska geologického členění Českého masivu spadá Vodňansko do oblasti moldanubické („Šumavské moldanubikum“). Oblast moldanubika (krystalinikum v oblasti Vltavy a Dunaje) tvoří nejstarší horniny Českého masivu. Vznikala v mladších prahorách až starších starohorách hromaděním sedimentů (převážně jílovité břidlice a droby, méně slepence, pískovce a vápence) a výlevy magmatu na mořském dně.
Po ústupu moře na konci starších starohor (vlivem moldanubického vrásnění), došlo k vyzdvižení a metamorfóze hornin a vzniku masivu moldanubika. Při následujících vrásněních (assyntském a variském), které zasáhly tuto oblast, došlo k vícenásobné přeměně (metamorfóze) hornin a vzniku současných převládajících hornin Šumavského moldanubika (ortoruly, pararuly, smíšené horniny – migmatity, v malé míče se vyskytují krystalické vápence, dolomity a další).
Na Vodňansku se ve starém masivu moldanubika objevují v puklinách (ve směru východ - západ) okrsky mladších vyvřelin – žul až syenodioritů.

V posledním období prvohor (permu) došlo k zarovnání variských pohoří. V druhohorách se převážná část ocitla mimo oblast křídových moří, pouze Vodňanska se ve svrchní křídě dotýkala oblast jezerních pánví. V tomto období se začaly tvořit první sedimenty překrývající horniny starého podloží moldanubika.
Ve třetihorách probíhající Alpinsko-himalájské vrásnění se neprojevilo přímo, ale pouze tzv. saxonskými pohyby. Jejich vlivem došlo k vyzdvižení pohoří (Šumava) a vzniku poklesů, ve kterých se vytvořila jezera; vznikaly sedimentární pánve (včetně jihočeských). Sedimenty z této doby překrývají staré podloží ve vrstvách různé mocnosti. Ve Vodňanské pánvi a v údolní nivě Blanice jsou zastoupeny hlavně: miocénní jíly, štěrky, písky, ale i uhelné sedimenty mydlovarského souvrství.
Během čtvrtohor se definitivně utvářel současný povrch a říční síť. Zvětráváním a erozí geologického materiálu a následnou sedimentací vznikly na starším podloží sedimentů čtvrtohorní překryvy. Ze staršího období čtvrtohor pochází říční sedimenty štěrkopískových teras podél Blanice. Tyto sedimenty jsou v posledních letech průmyslově těženy nedaleko obce Čavyně. Z mladšího období čtvrtohor pochází větrem naváté sedimenty (sprašové hlíny) ve směsi se svahovinami, vyskytující se ve větší míře v plochých svazích při okraji Vodňanské pánve. 

Klimatické podmínky  

Dle Atlasu podnebí ČR spadá území Vodňanska do klimatické oblasti mírně teplé, z hlediska srážkových úhrnů do oblasti mírně vlhké. Se vzrůstajícími srážkami a klesajícími teplotami s nadmořskou výškou.

Projevuje se zde ovšem několik významných faktorů, vytvářejících dosti specifický charakter klimatu. Jsou to:

- vliv teplého a vysušujícího proudění, tzv. főhnů (vznikají na závětrné straně Šumavy a Alp),

- inverzní charakter pánevních oblastí a sníženin v pahorkatině,

- vliv srážkového stínu Šumavy (méně výrazný).

Důsledkem je klima teplé, s výraznými letními maximy, relativně suché. Ve Vodňanské pánvi inverze způsobují vznik výrazných zimních minim, výrazné rozdíly mezi zimními a letními teplotami, převahu letních srážkových úhrnů nad zimními,tj. kontinentální ráz klimatu.
Vliv főhnů se projevuje i na vegetaci, například výstup teplomilnějších druhů do vyšších poloh Pošumaví, nebo vhodné podmínky pro ovocnářství (Chelčicko).

Klimatologické charakteristiky Vodňanska

Jsou uváděny roční průměry měřených hodnot. Hodnoty jsou z měřící stanice Vodňany, není-li zde daná hodnota měřena je údaj z měřící stanice Libějovice.


Název klimatologické charakteristiky


Hodnoty


Teplota vzduchu (°C)


7,3


Průměr denních teplotních maxim a minim (°C)


12,5/3,3


Počet tropických dní (t ≥ 30 °C)


5,5


Počet letních dní (t ≥ 25 °C)


38,8


Počet ledových dní (t ≤ 0,1 °C)


36


Počet arktických dní (t ≤ 10 °C)


2,6


Četnost směru větrů (%)

S – 4,8; SV – 5,7; V – 7,5; JV - 15,5;
J – 8,5; JZ – 23,6; Z – 23,6; SZ 9,3


Úhrn srážek (mm)


570

Počet dnů se srážkami nad 0,1 mm
                              nad 1 mm
                                nad 10 mm

157,2
107,2
15

 

Průměrné datum prvního a posledního sněžení


4. 11. / 15. 4.

Průměrné datum prvního a posledního dne se sněhovou pokrývkou


22. 11. / 26. 3.


Počet dnů se sněžením


37,2


Počet dnů se sněhovou pokrývkou


55,2


Průměrné maximum sněhové pokrývky (cm)


22

 Půdní podmínky

Vytvořené typy půd vznikaly hlavně v závislosti na vlastnostech půdotvorného substrátu, vodních poměrech, reliéfu terénu a klimatických podmínkách.
Na třetihorních a čtvrtohorních sedimentech Vodňanské pánve a v okolí Blanice se vyvinuly převážně nivní půdy, oglejené a glejové půdy, ilimerizované půdy. Na třetihorní písky jsou svým, byť ojedinělým, výskytem vázány i drnové půdy (arenosoli). V mokřadních lokalitách v okolí některých rybníků se vyskytují rašelinné půdy (organozemě).
Hnědé půdy (kambizemě) vznikly převážně na nepřemístěných zvětralinách hornin starého podloží. Na Vodňansku se tedy jedná hlavě o okrajové části, přecházející do okrsku Netolické a Chvalešovické pahorkatiny. V těchto částech došlo i k vytvoření půdního typu hnědozemě. V malé míře se vytvořily hnědé půdy i na podkladu třetihorních písků a jílů, tam, kde se ve Vodňanské pánvi vyskytují prudší svahy a vyvýšeniny (Čavyně, Blyštice).
Většina z těchto půdních typů umožňuje dobré zemědělské využití jako orná půda, či louky. V oblasti Chelčic i využití ovocnářské. 

 Hydrologické podmínky

Území Vodňanska spadá do úmoří Severního moře, do povodí dle řádu Labe, Vltavy a Otavy.
Hlavním vodním tokem Vodňanské pánve je řeka Blanice. Tok řeky začíná pramennou oblastí na území Vojenského újezdu Boletice. Za hlavní pramen je udáváno místo na úbočí Lysé hory nedaleko zaniklé osady Zlatá. Ústí do Otavy u Putimi. Délka toku je 93,3 km a plocha povodí 865 km2. Územím Vodňanska protéká zhruba v severozápadním směru. Odvodňuje Vodňanskou pánev a část Šumavského podhůří. Hlavní přítoky jsou:
levostranné, potoky Dubský, Bavorovský, Bílský, Lidmovický, Skalský,
pravostranné, potoky Zlatý, Babí, Stožický, Radomilický.

V okolí Vodňan je též vybudována řada umělých vodotečí napájejících rybniční soustavy. Významný je zejména Blanický potok (náhon). Odbočuje z Blanice jihovýchodně od Vitic a vrací se ve Vodňanech.
Na většině z uvedených toků jsou upravené i přirozené původní úseky. Koryto Blanice je až po Vodňany upraveno poměrně přirozeným způsobem. Je zachováno přirozené vedení toku, pouze v některých, více namáhaných úsecích, jsou břehy zpevněny kamenným záhozem. Koryto provází převážně souvislý pás břehových porostů vhodné skladby. Okolní niva je zemědělsky využívána. Převažují kulturní louky, v menší míře orná půda. Zcela zachovalý přirozený úsek řeky se nachází jihovýchodně od Vitic – tzv. Stará řeka. Je zde zachováno původní koryto s širším pásem luhu. Od Vodňan začíná úsek s napřímeným korytem. Je upraveno do lichoběžníkového profilu. Břehy jsou zpevněny travnatými, kosenými bermami, občas zaplavovanými a bez břehových porostů. Okolní niva je zemědělsky využívaná převážně jako orná půda. Ve dvou lokalitách se zachovaly mokřady starých, říčních, slepých ramen s lužními porosty. Dosti přirozený charakter doprovázený druhově vyhovujícím složením břehových porostů má i umělý náhon Blanický potok.
U ostatních vodotečí (potoků), jsou přirozené úseky zachovány na části koryta většiny z nich, hlavně v oblasti horního toku, tj. v pahorkatině. Ve Vodňanské pánvi pak převažují upravená, obvykle dlážděná koryta. Totéž se týká i břehových porostů. Ve vyšších částech toku jsou břehy obvykle zalesněny, v nižších částech zemědělsky využívány, hlavně jako orná půda.
Hydrologicky významnou součástí Vodňanské pánve jsou rybniční soustavy. Rozsáhlou soustavu v okolí Vodňan napájí Blanice pomocí Blanického náhonu potoka a některých drobných přítoků. Jedná se o rybníky: Záhorský, Kačírek, Přední a Zadní Svinětický, Rozoboud, Nový, Příbramovský, Zámecký, Malá a Velká Podvinice, Malá a Velká Okrouhlice a další menší vodní plochy. Další soustavy napájí:
Radomilický potok, rybníky Strpský, Skornice a Mlýnský,
Libějovický potok, rybníky Bukový, Velký a Malý Černoháj, Kovanický, Dřemlinský,
Lidmovický potok, rybníky Louženský, Jordán,
Šítovská strouha, rybníky Šítov, Hliněný,
Stožický potok, rybníky Rýdlovka.

Kvalitu povrchových vod ovlivňuje zejména zemědělské využívání okolních pozemků. Jedná se hlavně o erozi a splach půdy do vodních toků. Stejně tak o splachy chemických prostředků používaných k ošetření plodin. Svůj vliv mají i komunální odpadní vody četných menších obcí bez ČOV (čistička odpadních vod).

Rostlinstvo – fytogeografie a fytocenologie

Podle botanického členění území ČR náleží Vodňansko do sdružené územní jednotky, mezofytikum, okres 38, Budějovická pánev. Na Vodňansku má rostlinstvo převážně mokřadní charakter.
Z lesních společenstev se jedná hlavně o lužní porosty zachované převážně jako porosty břehové. Na Vodňansku především stará řeka a další drobnější lokality. Další lesní mokřadní společenstvo je tvořeno bažinnými olšinami. Vázány jsou na rybniční komplexy a staré říční komplexy západně od Vodňan. Na vyvýšených štěrkových terasách nivy Blanice jsou typickým společenstvem acidofilní (kyselinomilné) doubravy. V místech slunných svahů na okraji nivy ostrůvkovitě i společenstva teplomilných doubrav. Na okrajích Vodňanské pánve v oblasti pahorkatin se na dostatečně výživných půdách vyskytují lipové doubravy. Tato původní (klimaxová) vegetace je na většině míst vytlačena náhradními smrkoborovými porosty, zemědělsky využívanou půdou (pole, louky) a lidskými sídly. Celková lesnatost území je poměrně malá.
Luční a travobylinná společenstva se vyskytují hlavně v nivě Blanice a jsou z velké většiny náhradní, tj. uměle založená člověkem. Přirozená společenstva se vyskytují hlavně v mokřadních lokalitách, často v návaznosti na litorální pásma rybníků, kde nebylo možno zemědělsky hospodařit. Jedná se o společenstva vlhkých až mokrých, tj. slatinných a ostřicových luk
V biotopu rybníků jsou nejčastějšími společenstvy rákosiny, střídající se s porosty ostřic.

Živočichové – zoologie

V oblasti Vodňanské pánve i přilehlých pahorkatin výrazně převládají živočichové hercynské podprovincie.
Oblast pahorkatin není zoologicky příliš bohatá, což je způsobeno především výskytem druhotných, stejnověkých, lesních monokultur (borové, smrkové), bez vyvinutého keřového patra. Bohatší jsou lesní okraje, lokality křovin, pastvin, remízů, a břehové porosty podél toků.

Ve Vodňanské pánvi jsou zoologicky nejcennější společenstva vázána na mokřadní a vodní stanoviště (vodní toky, rybníky). Jejich druhová skladba je hlavní náplní kapitoly 6 tohoto atlasu.

Ochrana přírody, chráněná a významná území

V regionu Vodňanska se vyskytují území a lokality biologicky natolik významné, že jsou vyhlášeny jako chráněná území, ať již ze zákonů platných v ČR, ale i na úrovní EU. Najdeme zde: přírodní rezervace, přírodní památky, evropsky významné lokality a regionální biocentra.
Další lokality jsou vyhlášeny (nebo navrženy k vyhlášení) jako významný krajinný prvek (VKP).
U všech těchto území dosahuje stupeň ekologické stability nejvyšších hodnot, tj. 4-5 (stupeň 4 = plocha ekologicky velmi stabilní, velký význam, stupeň 5 = plocha ekologicky nejstabilnější, výjimečně velký význam).
Většina z těchto chráněných území jsou biotopy mokřadního charakteru, ale vyskytují se zde i významná území nemokřadních typů – viz. přehled níže.

 

Přehled chráněných a významných území

1) Mokřadní společenstva

a) Přírodní rezervace

Záhorský rybník – rybník s přilehlým luhem při okraji nivy Blanice, významný biotop mokřadních společenstev luhů a rákosin (jeden z nejzachovalejších v rámci bioregionu), zoologicky zvlášť cenný biotop.

zahorak.jpg

Radomilická mokřina – evropsky významná lokalita, regionální biocentrum, nachází se 0,5 km severně od Radomilic (okres České Budějovice). Důvod ochrany: mokřady s výskytem zvláště chráněných druhů rostlin (např. hrachor bahenní, žebratka bahenní, hořec hořepník) a živočichů (např. kuňka obecná, též nazývaná ohnivá) a krajině ekologickým významem.

b) Přírodní památky

Malý Ústavní rybník – biotop malého rybníka se společenstvy rákosin a kriticky ohroženého plavínu štítnatého (leknínovitého).

maly ustavni.jpg

c) Významné krajinné prvky

Stará řeka – původní přírodní koryto řeky Blanice s hlinitými meandry a štěrkovými náplavy. Široký pás doprovodného luhu přirozeného složení.